Umíte si představit někoho, kdo by seděl dejme tomu na lavičce před domem a na koleně se tam snažil z kusu kovu něco vyrobit? Asi těžko, že? A pokud už ano, pak vám to přijde zřejmě směšné. Protože to je téměř nemožné, a pokud už by z toho nakonec něco vzniklo, jen stěží by to našlo svého kupce.
K práci s kovem je zkrátka zapotřebí nějaká ta továrna, nebo přinejmenším dílna, a nejen ta, nýbrž i odpovídající zařízení, stroje a nástroje, s jejichž pomocí se dá podobný materiál zpracovávat až do ideální finální podoby.
Takový kov se musí někdy řezat a někdy naopak svařovat, různě ohýbat a tvarovat, kovat, brousit, leštit… A každá taková činnost vyžaduje vhodné nástroje.
Není tedy divu, že zavítá-li laik do některého kovozpracujícího provozu, nalezne tu spoustu věcí, z nichž leccos nedokáže snad ani pojmenovat. Ovšem zatímco u laika je to vcelku jedno, profesionálové by rozhodně tápat neměli. Ti by měli vědět, co ke své práci potřebují, jaké to má být a jak to má fungovat. A tak je jim známo i to, co je třeba stavitelný výstružník I-nastroje.
Že vám právě toto nic neříká? Pokud s kovem nepracujete, je to jedno. Ani já bych to vlastně nevěděl, nebýt tohoto článku. Ale ti, kdo s kovy pracují, to vědět mají. Protože by jim případná neznalost tohoto komplikovala život při dokončovacích pracech v oblasti kovovýroby, konkrétněji při zpracovávání přesných otvorů. Při čemž jsou takové stavitelné výstružníky vlastně nepostradatelné.
Protože čím jiným byste dělali do nějakého kovu potřebné otvory, které navíc musí splňovat i přesně dané parametry, aby byl výsledek takový, jaký má být? Jak byste zpracovávali díry všech možných druhů a rozměrů? Odpověď je předem jasná. Těžko. Protože kov je zkrátka kov a práce s ním si žádá své. A kdyby zpracovatel kovu neměl čím vytvářet jenom zdánlivě docela banální díry, museli bychom ledaskterý výrobek oželet.